Why?

6. července 2010 v 20:44 | Yonade
Jedna z mých prvních povídek. Řekla jsem si že ji sem dám ať to tu není tak opuštěný něž se trochu rozepíšu v Hostu.Doufám že se bude líbit. Na mém starém blogu byla do SONP na téma Stockholmský syndrom..je to samozřejmě Yaoi/jak jinak :D/*kroutí hlavou nad tou samozřejmostí co před chvílí vyjádřila*Tolerujte pravopisné chyby. Je přece jenom stará a já opravím jen to co opravdu rve oči xD Povídka pod perexem↓↓↓↓↓


Ležel jsem na zemi, před očima mi probíhala předchozí hodina.Snažil jsem se pohnout, ucítil jsem bodavou bolest."Proč?Proč mi to udělal?"Otevřel jsem pomalu oči a rozhlédl jsem se po prázdné místnosti.Jak jsem si myslel.Nikdo.Chvíli jsem tam jen tak ležel a čekal až mě přejde bolest.Posbíral jsem oblečení poházené ledabile po místnosti, oblekl se a vyšel ven.Slunce už bylo vysoko na nebi."Jak dlouho tam proboha jsem?"pomyslel jsem si.
Doma jsem si hned vlezl do sprchy abych ze sebe smyl tu špínu.Zavřel jsem oči a viděl jsem jeho.Voda mi stékala po obličeji a já myslel na jediné"Musím ho znovu vidět."Osušil jsem se a ručník pověsil na topení.Podíval jsem se do zamlženého zrcadla."Proč?Proč on?Proč ho miluji po tom co mi udělal?"to byly tři z několika otázek co mi v tu chvíli výřily hlavou."Ne, nepůjdu tam.Nabudu mu už dál dělat otroka."vzepřel jsem se sám sobě."Miluji ho.Ale jak můžu milovat někoho takového?"najednou mě z hlubokého zamyšlení probral zvuk zvonícího telefonu.Obmotal jsem kolem sebe ručník a šel telefon zvednout:
"Haló?"
"Veděl jsem že to zvedeneš"ozvalo se z telefonu.
"Aa..to jsi ty.Co chceš?"
"Nemůžu ti zavolat?!Dneska se mi to líbilo."
"Jdi někam už o tebe nemám zájem!Už tě nechci vidět!"
"Nepřemáhej se.Já vím že beze mě nemůžeš žít."
"......"cvak*položení telefonu*
"Zmetek!Položil to."
"Proč jsem tak naivní?Proč ho vůbec miluji?Ano, miluji.Pořád ho miluji."řekl jsem sám sobě.Oblekl jsem se, lehl si na postele a usnul.
Ze spánku me probudilo zadrnčení budíku.Rozespale jse ho zaklapl, a ležel dál.Asi po pěti minutách jsem konečne vstal.Nemohl jsem zůstat doma.Musel jsem jít do práce.I přes to že ho znovu uvidím.
V práci jsem seděl za stolem a vyřizoval objednávky.Najdenou jsem uslyšel zaklepání na dveře.Aniž bych zvednul hlavu od stolu ledabyle jsem prohodil:
"Dále."
"Myslel jsem si že přijdeš."
"Jdi pryč Tome, nevidíš že pracuji?!"ohradil jsem se.
"Přišel jsem se na tebe podívat.Dlouho jsem tě neviděl."
"Neříkej.Včera ráno naposledy..to ti připadá dlouho?"
"Jo, to jsi ale spal.Neříkám že na tebe nebyl příjemný pohled ale.."nedořekl větu, sedl si na stůl a naklonil se ke mně jako by mě chtěl políbit.
"Jdi pryč nemám čas se tady s tebou h..."umlčel mě polibkem.Odtáhl jsem se od něj protože tohle jsem nechtěl.
"Co je, ty to nechceš?"řekl a podíval se na mě s mírným úšklebkem.
"Co myslíš..už mě nabaví být tvím otrokem!Končím s tebou!"řekl jsem a skoro jsem brečel."Proč ho proboha pořád miluji?"pomyslel jsem si.
"Ty to nedokážeš.Víš že beze mě nemůžeš být.Přiznej si to už konečně."
"Lžeš!Klidně se bez tebe obejdu!Už tě nepotřebuju!"
"Myslíš?Dokaž to, dokaž že mě už nemiluješ."A to byla poslední kapka.Nemohl jsem říct že ho nemiluji když to není pravda.
"Nemůžu!"zakřičel jsem ale přes valící se proud slz a vzlyky to znělo spíš jako zakňučení.
"Nemůžeš protože nechceš."řekl posměšně a pomalu se kě přibližoval.Přimáčkl mě ke zdi a já sykl bolestí, protože mě k ní tlačil poraněným ramenem.
"To se mi líbí.Chci ve tvých očích vidět bolest."prohodil se zlomyslným šklebem v obličeji.Ozvalo se hlasité zaklepání.Pustil mě a já si utřel slzy a sedl si za stůl.
"Dále"vešla sekretářka nesoucí další kopu objednávek.Zamumlal jsem něco v tom smyslu že mám moc práce a poslal jsem je oba pryč.
Konečně doma.Poslech jsem si záznamník jako bych čekal že mi Tom zavolá a omluví se mi.Zavolal, ale omluva to nebyla.Chtěl abych přišel k němu domů abychom si to mohli vyříkat mezi čtyřma očima.Přišlo mi to jako dobrý nápad a ani jsem nemyslel na to že by toho mohl zneužít.
"Crrrr"zvoní zvonek u Tomova bytu.Dveře se pootevřou na znamení že můžu vejít."Co to má znamenat?"pomyslel jsem si ale vešel jsem.Všude byla tma.
"Tome??Kde jsi?"
"Tady Jacobe, tady."
"Nehraj si se mnou a ukaž se přišel jsem si promluvit a ne si hrát na schovávanou!"řekl jsem polohlasem abych slyšel i sebemenší šustnutí.Najednou se rozsvítilo a já uviděl Toma stát mezi dveřmi obývacího pokoje s klidným výrazem v obličeji jakoby se nic nestalo.Obešel jsem ho a sedl si na pohovku.
"No tak spusť.Co jsi chtěl probrat?"
"Říkal jsi že mě už nemyluješ.A já chci důkaz."
"Jak to myslíš?"zeptal jsem se zmateně a trochu s obavou co udělá.
"Jak to říkám."ušklíbl se a nahnul se ke mně přes stůl.
"Dokaž že se mi dokážeš bránit."řekl a políbil mě.Zaskočilo mě to a v tu chvíli jsem se nemohl pohnout."Pořád ho miluju.A tohle se mi líbí, ale nemůžu ho nechat aby mě ovládal."řekl jsem si rozhodně a vymanil se z jeho sevření.
"Vydíš?Nepodlehl jsem ti!"řekl jsem poněkud roztřeseným hlasem ale bylo to sotva znát.
"Ale tohle je sotva začátek."prohlásil klidně bez jákekoliv známky překvapení.Vstal jsem že už půjdu, ale on mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě.
"Ty si myslíš že odejdeš jen tak?"řekl a přitiskl me ke zdi takovou silou že jsem zasyčel bolestí.Začal se dobývat jazykem do mých úst a já věděl že už to dlouho nevydržím a podlomila se mi kolena a sesul jsem se k zemi.Přesně takhle to chtěl.Získal nade mnou veškerou moc.Byl jsem jako jeho hračka se kterou může dělat cokoliv.Začal ze mě strhávat oblečení ale u trenek se zastavil.Vytáhl nůž a řízl mě přes už tak zjizvené tělo.Zatnul jsem zuby a zavřel oči aby si nemohl libovat v mé bolesti.Chtěl jsem utéct ale něco mě tam drželo.I kdybych se o to pokusil bylo by to marné.Radši jako pokaždé přečkám tu bolest s pocitem že jsem mu byl užitečný.
"Otevři oči!Chci vidět tvou bolest!"Slízl prožek krve tekoucí z rány a začal laskat moje bradavky.Zalil mě pocit slasti smýšený z bolestí, ale já už na to byl zvyklý.Pak přešel k mému rozkroku.Stáhl my trenky a svlékl i svoje oblečení.Prudce do mě vnikl.Vhrkly mi do očí slzy bolesti.Přirážel pořád prudčeji a fascinovaně sledoval jak se pod ním svíjím.Ještě jednou mě řízl do ramene a sledoval jak z rány vytíká krev.Když už měl dost sehnul se ke mně a políbil mě.Na záver mě kousnul do rtu ale to už jsem nevnímal.Oblekl se a posměšně se na mě podíval.
"A prý že se mi dokážeš ubránit"přehodil přeze mě mou bundu a zmizel ve tmě."Proč ho proboha pořád miluji když mi tohle dělá?"přemýšlěl jsem pod ještě pořád trvající bolestí.
Ráno jsem přišel do práce jako by se nic nestalo.V práci se o mě vědělo že jsem homosexuál a že mám poměr s Tomem a já se tím nějak extra netajil.Převlékal jsem si tričko a sekretářka mi donesla kafe.
"Měl byste to oznámit na policii že vám tohle dělá."řekla když vyděla čerstvé řezné rány.
"To je v pořádku Lis.To nic není.Nedělej si s tím starosti."řekl jsem abych ji uklidnil.Pořád jsem nechápal jak můžu milovat někoho kdo mi dělá tohle.Párkrát jsem přemýšlěl že bych to oznámil ale pokaždé jsem tu myšlěnku nakonec zavrhl.A navíc pořád jsem ho miloval.I kdybych to oznámil k čemu by to bylo.Je vysoce postavený člen v této firmě a má dobré právníky a ti by ho z toho určitě vysekali.A pak bych stejně prožíval bolest pořád dokola jako teď a možná by to bylo ještě horší.A já bych mu to stejně nemohl udělat.Až ho omrzím najde si někoho jiného a já pak budu moct konečně žít beze strachu že zažiju další bolest.
Večer jsem otevřel domovní dveře a připravoval se na další bolest kterou jistě za pár okamžiků zažiju.Uklidňovalo mě jediné.Pocit že toho člověka miluji i když mi tohle dělá a právě proto jsem nemohl utéct a už se nikdy nevrátit jak jsem už nesčětněkrám pomýšlel.Zavřel jsem dveře a vykročil jsem vstříct už dobře známému osudu.A ještě na poslední chvíli jsem do tmy zašeptal:
"Tome, miluji tě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angelika <333 | E-mail | Web | 7. července 2010 v 20:31 | Reagovat

skvělá povídka :-)

2 PoPcA_"_ | Web | 7. července 2010 v 22:14 | Reagovat

Strašně hezu blog_

3 Angelika <333 | E-mail | Web | 7. července 2010 v 22:16 | Reagovat

já si myslim, že má :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.